PRŮVODCE POSTAVAMI: SLEČNA MARGARET PEONY TEMPLETONOVÁ

Hlavní ženská postava z mé knížky je (jak možná napovídá už sám název knihy), květinářka Margaret Peony Templetonová.

Margaret je v příběhu asi 22-26 let a patří mezi první tři postavy (společně s hlavním hrdinou zlodějem a senátorem Wellcroftem), které pro tento příběh vznikly. Už od samého začátku jsem věděla, že má mít světle hnědé vlasy a modré oči. Nápad umístit ji do obchodu s květinami vznikl intuitivně spolu s ní. V knize květinářství funguje jako obchod, kam chodí především muži, aby pořídily květiny svým ženám, potěšili je, "vyžehlili" si drobné přešlapy... a tak. To, že o květinách vím velké kulové a u mě osobně nevydrží nic, co je jen vzdáleně připomíná, je věc druhá :)

Zajímavé je, že se původně měla jmenovat úplně jinak. Chtěla jsem jí dát příjmení Toupleplettová, ovšem snad ještě první večer jsem si ho spletla, a když už jsem ho jako Templetonová zapsala omylem asi potřetí, rozhodla jsem se u toho zůstat.

Ačkoli příjmení mě napadlo hned první večer, s křestním jménem jsem si nebyla zpočátku vůbec jistá. Chtěla jsem něco, co bude slušet empatické, jemné a milé ženě, která se sebou zároveň nenechá úplně "mávat" a dokáže být pohotová a vtipná. A protože často, když si s něčím nevím rady, pomáhá mi cizí nezaujatý pohled, zeptala jsem se na radu svých sledujících na sociálních sítích. A kromě toho, že jsem dostala tipy na další zajímavá jména, z nichž jsem některá v knize použila pro jiné postavy, hodně lidí mě do přímých zpráv upozorňovalo na jméno Margaret, jeho zkrácené verze, a tak jsem se nakonec rozhodla pro něj.

Při tom procesu mi byl doporučen i onen ikonický generátor jmen, který vymyslel slavnou "KUNEGUNDU".

ARCHIV IG STORIES

Právě tento generátor mi vnukl nápad dávat hrdinům nejen jedno jméno, ale dokonce dvě. Chtěla jsem, aby druhé jméno této hrdinky pracující v květinářství reflektovalo květiny a protože pivoňky mám odjakživa ráda (peony=angl. pivoňka), zkusila jsem právě je. Nesledovala jsem tím popravdě nic hlubšího, významy květin se v různých výkladech liší a já jsem se na tom nechtěla zbytečně "zaseknout".

Takže, máme MARGARET PEONY TEMPLETONOVOU, 22 - 26 let, KVĚTINÁŘKU. Co o ní dál víme?

Jak jsem již psala, její obchod navštěvují z největší části muži. Svěřují se jí se svými osobními záležitostmi, ona je empatická a dokáže jim naslouchat a s důvtipem odpovědět. Pro mnohé z nich je pak nákup květin tak trochu terapie a spoustu jich chodí do květinářství více kvůli majitelce. Paradoxně si tuto svou vlastnost vůbec neuvědomuje, což dělá její osobní kouzlo ještě opravdovějším. 

Margaret je sirotek a květinářství vede sama. Pronajímá si byt ve čtvrti, která není nijak oslnivá, ovšem stále to není dělnický slum. Pomalu se snaží našetřit na vlastní bydlení.

Její maminka byla z lepších společenských kruhů, tatínek nikoli. Vzali se, protože zkrátka "museli". Možná právě to je důvod, proč se v květinářství cítí dobře lidé z vyšších i nižších vrstev, protože majitelka obchodu dokáže jednat s různými typy zákazníků. Po babičce z maminčiny strany (= té bohaté babičce) má Margaret stříbrnou sponu, kterou nosí ve vlasech. Je to předmět, který je pro ni typický (když se otáčí k vázám pro květiny, je vždy vidět a každý zákazník si jí tak všimne) a v příběhu dostane svou vlastní roli (pst pst, žádné spoilery! :).

Komunikování postav přes předměty z jejich okolí dělám ráda a často. Je to pro mě věc, které si všímám i v běžném životě (například batůžek jedné mé nejmenované kolegyně poznám bezpečně mezi všemi :) Pomáhá mi to si postavu přiblížit i v jiných knihách/příbězích. Nejčastěji to dělám skrz kostým (zmíněná spona, manžetové knoflíčky, přívěsky, brýle,...) nebo rekvizity (vycházková hůlka, váza, kniha, prostředí, kde dotyčný žije, apod.)

K většině postav si vytvářím moodboard na pinterestu (vizualizovat si různé věci mi moc pomáhá). Slečna Templetonová nebyla výjimkou. Kromě několika obrázků z tohoto moodboardu přikládám pár relevantních ukázek z knihy. V dalším pokračování tohoto článku se blíže zaměřím na postup při výběru kostýmu.

ZDROJ OBRÁZKŮ : PINTEREST.COM

UKÁZKY Z KNIHY

I.

Pohled to byl vskutku malebný, až idylický. Záhony s květinami byly uspořádány v systému, kterému dost nejspíš rozuměl jen jejich pěstitel. Hrály všemi barvami, což ještě umocňovaly paprsky odpoledního slunce. Uprostřed se klikatila malá kamenná stezka, po které se procházela kočka. Na chvíli zastavila a bedlivě pozorovala ptáčky zobající zrní v budce přidělané na malé břízce. Připadal jsem si teď tak trochu jako ona.

Mé rozjímání přerušila osoba - žena - která vyšla ze skleníku. Odhadoval jsem, že s největší pravděpodobností jde o předmět Wellcroftova zájmu - slečnu Templetonovou, takže jsem zpozorněl, vyndal z kapsy dalekohled a zadíval se na ni.

Byla menší, než Helga. Působila energickým, přesto jemným dojmem. Měla dosti úzký pas, čemuž jistě přispíval i pečlivě stažený korzet. V kontrastu k tomu dobře vynikaly hezky tvarované boky. Vlnité světle hnědé vlasy byly stažené do účesu, který vzal prací na zahradě tak trochu za své. Takto rozcuchaná působila vcelku roztomile. Jevila se mi přesně jako ten typ ženy, kterou se muž snadno stane posedlý. Právě tak jako se to stalo Wellcroftovi.

Na sobě měla světlé šaty s květinovým vzorem, pléd a zástěru starorůžové barvy. Odložila nářadí, sundala si pracovní rukavici a hřbetem pravé ruky si otřela pot z čela. Pak vzala kbelík s plevelem a zmizela mi z dohledu.

II.

Přesně v pět jsem seděl připravený u okna s jedním ze svých malých dalekohledů a mezerou mezi zataženými závěsy jsem se díval ven. Ulice byla daleko rušnější, než ráno.

Poznal jsem ji ihned, jakmile mi vstoupila do zorného pole. Její silueta i způsob chůze byly těžko zaměnitelné. Vešla do domu a jak jsem doufal, tak stejně jako předešlého dne odhrnula závěsy a otevřela okno. Pak zmizela, nejspíš do vedlejší místnosti.

Zamžoural jsem do dalekohledu. Ze své pozice jsem viděl část pokoje. Malý obdélníkový odkládací stůl u okna, obraz s květinami visící na zdi, noční stolek a kus postele. Postel nebyla příliš pečlivě ustlaná. Nevím proč, ale tato drobná nedokonalost mi z nějakého důvodu imponovala.

Po nějaké chvíli přišla zpět. Přes šaty, v nichž přišla, měla oblečenou zástěru. V ruce držela jablko a požitkářsky z něj ukusovala. Dívala se na obraz na zdi, pak vzala knihu ležící na nočním stolku a zmizela. Buď do jiné části bytu, nebo jen na tu stranu pokoje, kam jsem neviděl. Na její místo při tom položila malý dřevěný hřebínek. Mohl by to být typ předmětu, na který bych se měl v rámci své zakázky zaměřit.

III.

  Opatrně jsem sešel těch několik málo schodů do patra. Tušil jsem, který byt je její, ale až v momentě, kdy jsem si to potvrdil přečtením jmenovky na dveřích jsem si začal připravovat klíč. Ten s číslem "2" padl dokonale, stejně jako v bytě pana Farnhama.

Její byt byl zařízen poměrně skromně. Neholdovala nadměrnému užívání textilií, téměř nikde nebyly háčkované dečky nebo vyšívané ubrusy. Nepotrpěla si ani na na dekorační sošky. Daleko více byly po bytě rozmístěné drobné vázičky se sušenou levandulí, případně dalšími bylinami. Šel jsem dál směrem, kterým měla být ložnice, místnost, kterou jsem již z velké části znal.

Domníval jsem se, že jde o pokoj, ve kterém se ve volných chvílích zdržuje nejvíce a váza s kyticí čerstvě řezaných květin to jen potvrzovala. Nikde jinde v bytě čerstvé květiny neměla.

V části ložnice, kterou jsem do této chvíle neviděl byl, přesně jak jsem předpokládal, psací stůl s židlí, skříň, truhla a komoda. Vzpomněl jsem si na knihu co mívá na nočním stolku. Ležela tam i tentokrát.

Šlo o herbář, kde byly veškeré rostliny velmi přesně popsané, dokonce i včetně místa a data nálezu. Její zájem o rostliny mě vzhledem k profesi nijak nepřekvapoval. Co mě však zajímalo ještě o stupeň více byla kniha, kterou četla včera. A nemusel jsem po ní pátrat dlouho.

IV.

  O půl hodiny později jsem již seděl v podkroví domu číslo 18 ve Warlingtonské a pozoroval vchod do květinářství. Dostal jsem se tam hladce. Byl pracovní den a celý dům zel prázdnotou.

Zajímalo mě, jaká klientela se v průběhu celého dne v obchodě vystřídá. S jedním okem přivřeným jsem hleděl do svého dalekohledu a čekal, co přijde.

Vlastně se nedělo nic mimořádně zajímavého. Ve dveřích se střídali muži i ženy různých typů, převážně ovšem muži. Bohatí gentlemani v luxusním oblečení i obyčejní trhovci v ošuntělých sakách.

Kolem poledne jsem však zaznamenal návštěvu, která mě lehce znepokojila.

Vysoký muž v bezchybně ušitém obleku. Nefritová rukojeť jeho vycházkové hůlky šla vidět až ke mně i skrz dlouhé prsty.

Senátor Wellcroft.

On však předmětem mého znepokojení nebyl.

Rozhodil mě muž, který šel za ním.

V.

  Slečna Templetonová mě pozdravila hned vzápětí, co jsem se postavil na práh a dál se věnovala zákazníkovi, který vešel přede mnou. Ten mě krátce přelétl pohledem a pokračoval s ní v načaté konverzaci:

"To mi nesmíte udělat! Kam budu příští týden chodit pro květiny, když budete mít zavřeno?" řekl. Z tónu hlasu jsem vycítil, že květiny nejsou zdaleka to jediné, co ho ve zdejším obchodě zajímá. Předstíral jsem, že se rozhlížím po krámě, ovšem uši jsem měl nastražené.

"Věřím, že si poradíte, pane Gaintroube. Bohužel, jsou i přednější záležitosti než obchod a můj strýček v Pirnau teď skutečně potřebuje pomoc." odpověděla mu. Poslouchal jsem dál. To, že bude mimo město pro mě byla nová informace. Kdy odjíždí? Snad ne dnes?

"Hmmm," zamumlal Gaintroub do svého kníru. "A bude tedy zavřeno celý další týden?" zeptal se.

"Ano, odjíždím v pondělí hned brzy ráno. Vrátit bych se do města měla ve čtvrtek, ale nepředpokládám, že v pátek dokážu otevřít. Možná odpoledne na pár hodin, pokud stihnu včas veškerou práci na zahradě."

To byla informace, kterou jsem potřeboval znát. Musím se k ní vloupat bezpodmínečně tento víkend, než se všemi svými osobními věcmi odjede pryč.

"Ah prosím, zkuste zařídit, aby v pátek mohlo být otevřeno!" pokračoval Gaintroub. "Znáte mou situaci. Víte přeci, že žena odhalila můj poměr se sousedkou. Jak ji mám obměkčit a naklonit na svou stranu, když bude mé oblíbené květinářství s mou oblíbenou květinářkou celý týden zavřené?"

Tón, kterým mluvil působil nemístně a vlezle. Chystal jsem něco namítnout, ale ona byla pohotovější:

"Pane Gaintroube," začala rázně, přičemž velmi obratně svazovala kytici "pokud vím, svou ženu obměkčujete již třetí týden. Možná," odmlčela se na chvíli, když utahovala režnou šňůru "je na čase přistoupit na nákladnější kytici, nebo ještě lépe - na jiný obchod."

Pan Gaintroub se tvářil překvapeně.

"Jak to myslíte?" zeptal se s nechápavým výrazem.

"Myslím to tak," pokračovala sebejistě "že v momentě, kdy opustíte toto květinářství, měl byste prudce zahnout doprava a namířit si to rovnou ke klenotníkovi. Budou to 4 srpce," dodala, když kytici položila na pult před něj. Polkl, otevřel peněženku a mlčky ji vložil mince do dlaně.

VI.

Vzápětí cosi cinklo o zem. Zvuk kovu narážejícího o kamennou podlahu se nesl tichem. Byla to stříbrná spona. Hbitě jsem se sehnul, sebral ji a schoval zpět do kapsy, ovšem nedokázal jsem být tak rychlý, aby ji nezaregistroval.

"Co je to?" ptal se.

"Stříbrná spona," odpověděl jsem po pravdě. "V Losztocku u starožitníka za ní dostanu slušnou sumu peněz," dodal jsem. To už byla pravda jen napůl. Slušnou sumu peněz bych sice dostal, ovšem prodat jsem ji v žádném případě neplánoval. Chtěl jsem si ji nechat pro sebe.

"Je její," pokračoval vážně.

"Čí?" zkusil jsem dělat, že nerozumím, ovšem pomalu mi docházelo, že se snažím marně.

"Nedělejte ze mě blázna. Nakupoval jsem v květinářství již nesčetněkrát. Nosí ji ve vlasech každý den."