PRŮVODCE POSTAVAMI: MAD JANE I.

Mad Jane patří stejně jako Margaret Templetonová k prvním postavám, které pro knihu vznikly. Byla dokonce jeden z mála případů, kdy mě i velmi rychle a intuitivně napadlo jméno. Kupodivu nejen přezdívka, ale i to skutečné.

Mad Jane je majitelka kabaretu, který se jmenuje... olalá... překvapení... MAD JANE :)) Jde o zkrachovalé divadlo, které se svým společníkem Constantinem koupila a přetvořila v místo, kde může pořádat nápadité show, které jinde nemají obdoby. Jane je prostě hlavička, umí přitáhnout a získat si publikum a to napříč různými vrstvami. I bohatí lidé si zkrátka chtějí povyrazit, a pokud je frivolní zábava zabalena v oku lahodícím balíčku krásných kostýmů a jedinečné choreografie, dostanou lóži a nemusí se tlačit s "běžnými smrtelníky", je Mad Jane místo, které rádi vyhledají.

Protože kabaret stvořila celý od základů, nese její jméno, zařídila ho, vymýšlí show, do velké míry reflektuje jí samotnou. Pestrobarevný, extravagantní, vyzývavý, drzý, obscénní, smyslný, okázalý. Trochu mě při vytváření inspiroval i podnik Royal, který se nachází v Praze, ovšem v nejvěrohodnější podobě kabaret MAD JANE existuje zatím jen v mé hlavě. 

LE ROYAL PRAGUE

Při vytváření postavy Mad Jane jsem jako první měla jakýsi pocit z ní. Jaká je, částečně ten dojem šel ruku v ruce i se vzhledem. Pak vzniklo jméno, zároveň její vzezření dostalo jasnější obrysy a až při tvorbě knihy, při psaní části, kde se odehrává kabaretní vystoupení, jsem rozkryla její background. Vlastně se mi vyjevil velmi rychle, včetně jména. Tuto část jsem přidala mezi ukázky z knihy, které uvádím na konci článku.

Jane je člověk, který se úplně neztotožňuje se svým původem. Vlastně jím opovrhuje. Měla pocit, že nezapadá, což postupně vyústilo v to, že si sama vytvořila prostor, který ji patří, kde se cítí svá a panují její pravidla. Zároveň tak vzniklo místo pro ty (mám na mysli účinkující), kteří se cítí podobně jako ona. Okolní svět se k nim staví zády a oni se chtějí realizovat a někam patřit. 

Společně s tím kráčí i vytvoření vlastní umělecké identity. Nové já, ve kterém se cítí dobře a sama sebou. Tmavá paruka, spousta líčidel, vyzývavé, provokativní a výrazné kostýmy. Těžko říci, jestli se za to všechno schovává, nebo není co schovat, protože ona už nadobro pohřbila a nechala za sebou to, kým byla a stala se jen a pouze Mad Jane. 

A jaká Mad Jane je?

Je to showmanka. Jakmile se ocitne na pódiu, publikum je její. 

Je kreativní a určitě i schopná manažerka.

Je provokativní a drzá. Ráda dostává ostatní do rozpaků a s radostí k tomu  využívá i obscénní, dvojsmyslné a lechtivé narážky.

Dokáže být podlá. Nemyslím si, že je čistě zlá, je to však typ, co sleduje své zájmy a kvůli kabaretu by byla ochotna jít přes mrtvoly. Například využívat a vykořisťovat ostatní, nebo se pohybovat na hraně zákona (spolupracuje s prostitutkami, dokonce je v budově několik pokojů, které si od ní pronajímají a myslím, že by neudala ani dealera omamných látek, hlavně pokud to prospěje tržbám).

MOODBOARD, ZDROJ OBRÁZKŮ: PINTEREST.COM

UKÁZKY Z KNIHY

I.

  Jane mě přivítala vřele, jako vždy. S díky jsem odmítl pokoj, který mi nabízela. Doufal jsem, že poté, co můj klient složí zálohu, si budu moci dovolit lepší lokál. Sklenkou ginu jsem však nepohrdnul.

Pravidelná show byla zrovna u konce. Nelitoval jsem, většinu čísel jsem viděl už tolikrát, že jsem je znal nazpaměť. Usadil jsem se do nejzazšího kouta, blízko zadního východu. U stolu v protějším rohu seděla mladá žena, nejspíš nějaká místní štětka, obklopena skupinou můžu, co už měli svá nejlepší léta za sebou. Pochechtávali se, zatímco ona do sebe obracela jednu sklenku za druhou. V duchu jsem je počítal a říkal si, se kterou z nich se zvládne propít tak hluboko pod svoji důstojnost, aby se zvedla a šla s jedním z nich na pokoj.

Po závěrečném aplausu se místnost začala pozvolna vylidňovat. Někteří odcházeli domů, jiní se přesouvali k baru. Bez publika divadelní sál ztratil svou bujarou atmosféru. Začaly vystupovat drobné nedokonalosti na starožitném zařízení, které pocházelo z druhé, ne-li dokonce osmé ruky. Jednotlivé stoly, sofa ani židle k sobě nepatřily, přesto však nějakým nepochopitelným způsobem působily jako celek. Okázalý, zdánlivě velkolepý, nicméně osobitý celek. Bohužel při detailním zkoumání i mírně ošuntělý. Čalounění v několika případech jevilo známky opotřebení a zašlosti, desky stolů místy brázdily škrábance a praskliny. Barevný nátěr na některých kusech nábytku už značně vybledl. Přesto přese všechno však mělo toto místo zvláštní schopnost přitahovat své stálé publikum znovu a znovu a zároveň lákat nové hosty, a to bez ohledu na věk, národnost, zaměstnání či společenské postavení. Boháči, dělníci, cestovatelé, učenci i lůza. V Mad Jane byl každý vítán.

Sám nedokážu přesně určit, kolikrát jsem již Mad Jane navštívil. Můj poslední odchod byl vcelku spěšný a částečně souvisel s jednou mladou dámou. Doufal jsem, že ji tu už neuvidím. Spletl jsem se.

Ach Helgo, co tu sakra ještě děláš?

Tušil jsem, že pokud v Rostow zůstanu, konfrontaci se nevyhnu.

Zanedlouho z baru odešel poslední člověk. Nastává to, čemu jsem pro sebe říkal "čistá hodinka." Doba, kdy všichni slušní diváci odešli domů, ti méně slušnější se odebrali na pokoj s některou z nasmlouvaných prostitutek a pro ztracené duše a pochybné existence ještě není dostatečně pozdě.  

II.

  Poslední úder. Napětí vrcholilo. Pokud jsem předtím toto místo přirovnával k mraveništi, nyní bych jako příměr použil bzučící úl. Počet hostů byl vyšší, než bylo obvyklé, dokonce i vyšší, než byla kapacita sálu. Někteří zůstali stát. S očekáváním jsem sledoval rudou oponu a hypnotizoval její záhyby. Upřeně jsem ji pozoroval, dokud se nepohnula a neobjevila se před ní osoba, na kterou všichni čekali.

Mad Jane.

V ten moment sál utichl. Jako bych fyzicky cítil pohledy upínající se na tu postavu ve vyzývavém kostýmu parodujícím vojenskou uniformu.

Věděl jsem, že ona je cítí také. Když byla středem pozornosti, připadala si ve svém živlu. Čím více párů očí ji sledovalo, tím věrohodnější a kvalitnější podávala výkon. Netušil jsem, jak to dělá, ale pokaždé se dokázala nějakým způsbem napojit na atmosféru v sále a na základě toho zvolit druh humoru. Nikdy si nepřipravovala řeč, vždy improvizovala.

Tentokrát začala celkem odvážně a "z ostra". Vzhledem ke složení hostů jsem to nečekal, ale bylo mi jasné, že ona ví co dělá. Smích a jásot, kterým ji publikum odměnilo hned po několika větách to jen dokazovaly.

Mad Jane.

Skrze líčidla, která měla na sobě jsem sotva dokázal rozklíčovat skutečné rysy její tváře. Málokdo věděl, že její pravé jméno vůbec není Jane. Ani se mu vzdáleně nepodobá.

Ve skutečnosti se jmenovala Maris. Maris Ruperta Torresová. Jane byla její starší sestra. Dokonalá prvorozená dcera, která jí byla neustále předkládána jako vzor a které v očích rodičů nikdy nesahala ani po kotníky, ač se snažila sebevíc. Bylo jí šestnáct let, když utekla k cirkusu. Nejprve vystupovala pod svým vlastním jménem jako tanečnice s medvědem a později jako cvičitelka lvů. Přezdívka Mad Jane vznikla až o 12 let později, když se svým společníkem Constantinem odkoupili zkrachovalé divadlo a založili tento podnik.

Já sám jsem se s ní seznámil až o další 4 roky poté, v době, kdy už její skutečné jméno nikdo neznal a ti, co o něm náhodou měli ponětí se na toto téma neodvážili zavést řeč. Nebýt jedné propité noci, kdy se Constantine pod vlivem alkoholu rozpovídal, sotva bych se o tom kdy něco dozvěděl.

Sálem burácel jásot a potlesk. Mad Jane přidávala další vtipy a bujará atmosféra se stupňovala. Když se rozevřela opona a na pódium vtrhly tanečnice, bylo to jako extáze. Asi dvanáct sboristek v kostýmu připomínajícím ten, který na sobě měla ona, živelně křižovalo pódium a energicky při tom mávalo barevnými sukněmi se spoustou kanýrů. Průběžně u toho střídaly formace. Způsob, jakým to dělaly měl za účel připomenout a částečně i parodovat vojáky.

III.

  Osmělila jsem se a vešla dovnitř. Chvíli mi trvalo, než jsem přivykla všudypřítomnému šeru. Šla jsem krátkou chodbou směrem k sálu, odkud jsem slyšela hlasy. Prohlížela jsem si plakáty visící na zdech. Šlo o nejrůznější karikatury mužů a žen v kostýmech, na které byla doteď má fantazie naprosto krátká. Nedalo mi to a musela jsem před každým zpomalit, abych si je mohla pořádně prohlédnout.

Všude viselo spoustu okázalých brokátových závěsů s třásněmi a střapci. Ač se jednalo o různé a dosti odlišné vzory, nějakým zvláštním způsobem byly poskládané tak, že tvořily jednotný a vlastně i oku lahodící celek.

Vzala jsem opatrně za madlo a přitáhla dveře k sobě. Byly o trochu těžší, než jsem čekala. Poněkud neohrabaně jsem vešla dovnitř a spatřila osoby, jimž patřily hlasy, které jsem slyšela.

Žena a muž.

Zjistila jsem, že karikatury na plakátech nebyly příliš daleko od pravdy. Žena byla totiž jejich dokonalou kopií. Nebylo těžké si domyslet, že jde o Mad Jane, majitelku podniku.

Na obličeji měla nános líčidel, který společně s tmavou parukou a frivolním kostýmem vytvářel jedinečný vzhled a činil ji tak snadno zapamatovatelnou. Těžko říci, kdo byla předtím, než se stala tím, kým je teď, ale tušila jsem, že ta osoba je již dávno pohřbena někde v hlubinách zapomnění.

Muž nebyl mezi žádnými karikaturami na plakátě, ovšem svým vzezřením předčil snad vše, co jsem na nich, a vlastně i kdekoli jinde, viděla.

Byl velmi vysoký a štíhlý. Na sobě měl starožitný vyšívaný kabátec, klobouk s peřím a spoustu krajek a zdobných prvků. Jeho výrazně nalíčené oči se na mě tázavě dívaly.

Vyměnili si navzájem pohled s Mad Jane a pak se oba znovu podívali mým směrem.

"Dobrý den," řekla jsem nesměle a vzápětí jsem si přála ta slova vzít zase zpět. Zrudla jsem.

Muž se uchechtl.

"Drahoušku - nezabloudila jste?" zeptal se mě přehrávaně starostlivým tónem. Trochu afektovaně při tom mával pravou rukou, načež si pak prsty začal natáčet knír. Všimla jsem si přitom, že má na rukou krajkové rukavičky a několik ohromných prstenů.

Mad Jane mlčela a nedůvěřivě mě pozorovala. Rozhodně jsem si tu nepřipadala jako vítaný host.

Přistoupila jsem k nim o trochu blíž.

"Já..." začala jsem, ale došla mi slova. Cítila jsem, že kráčím po tenkém ledě. Co jsem si vůbec myslela, když jsem sem šla?

"Ne, vlastně jsem nezabloudila," řekla jsem o něco jistěji potom, co jsem si dodala odvahy.

"V tom případě lituji, ale máme zavřeno," řekla Mad Jane, přičemž ze mě nespouštěla oči.

"Tomu rozumím," odpověděla jsem. "Nicméně jsem tady," dodala jsem po chvíli. Nenechám se tak snadno odbýt.

"Constantine, mohl bys zjistit, oč jde tomu děvčeti? Mám teď zrovna důležitější věci na práci," prohodila, jako bych v místnosti vůbec nebyla a poodstoupila. Zároveň jsem koutkem oka zahlédla tmavovlasou ženu, která vyšla ze zákulisí a vznešeným sebejistým krokem mířila směrem k nám.

"Tak co Helgo, kdy se můžu konečně těšit na novou show?" zvolala na ni Mad Jane.

"Brzy," odpověděla úsečně žena. Rychle mě při tom sjela pohledem.

"Prozatím ale stále potřebuji svůj starý kostým. Zařiď prosím, ať ho Constantine spraví," prohodila a dál kráčela ke dveřím.

"Slyším tě," řekl Constantine teatrálně a protočil oči. Pak svou pozornost obrátil znovu ke mně.

"Nuže," začal "co taková dušička jako vy pohledává v Mad Jane?"