Liam & Joanna

I. 

  Ačkoli ji viděl naposledy zhruba před osmi lety, nezapochyboval ani na chvíli, že je to ona. Bylo to nejspíš něco v odstínu jejích vlasů, tvaru paží či držení těla, co ji naprosto odlišovalo od kterékoli jiné ženy v síni. Něco, co nedokázal přesně definovat, přesto mu to v mžiku pomohlo určit, že se dívá na ni.

Šaty, které měla na sobě nosila kdysi její matka. Pamatoval si je velmi dobře ze setkání klanů z dob, kdy byl malý kluk. Vypadala v nich překrásně. Tiše postával a pozoroval z povzdálí, jak se baví s ostatními, směje se, zatímco jí v očích stále plály ty jiskry, které znal. Po paměti se snažil vybavit si tón jejího hlasu.

Když přecházela na druhou stranu místnosti všiml si, že není jediný, kdo jí sleduje. Jeho strýc s bratrancem měli oči upřené jejím směrem a zapáleně spolu cosi probírali. Starý Hamisch Cameron při tom vášnivě gestikuloval rukama (jak bylo koneckonců jeho zvykem), zatímco Matthew tiše přikyvoval.

   Chvíli se rozmýšlel, zvědavost však byla silnější než on. Tiše a nenápadně se přikradl blíže k nim, aby slyšel, co si povídají. Očekával, že uslyší jen oplzlé řeči, v čemž se úplně nemýlil. Zazněla však i slova jako svatba, manželka a Callum McLean. Liam velmi rychle pochopil, o co tu kráčí. Hamisch chtěl s Joanniným otcem Callumem dohodnout sňatek. A Matthew, který byl, stejně jako Liam, unesený Joanninou krásou, rozhodně neprotestoval.  

   Bylo mu jasné, že jeho strýc s Callumem McLeanem promluví ještě ten večer. A vzhledem k tomu, jak výhodné by pro něj bylo svou dceru provdat právě za Matthewa, nepochyboval o tom, že nabídku přijme. Cítil se naprosto paralyzovaný. Joannu obdivoval prakticky od momentu, kdy se poznali. Ovšem teď, v bezprostředním ohrožení, si uvědomil, jak moc po ní ve skutečnosti touží. Jak moc by si přál být na místě svého bratrance.

 Chvíli jen stál a nevěděl, co má dělat. Bylo mu jasné, že nemá šanci dohodnout se s Callumem McLeanem, obzvláště pokud má za konkurenci právě Matthewa.

Rozhodl se, že si promluví přímo s Joannou. Určitě ne o sňatku, ani o tom, jak ho trápí pomyšlení, že usíná vedle jeho bratrance. Byl ale přinejmenším zvědavý, jestli se za dobu, co se neviděli, změnila. Co když už dávno není tou Joannou, kterou si pamatoval z dětství? Co když už zkrátka není o co stát?

Tato myšlenka mu dodala odvahu. Nemusel po ní v místnosti dlouho pátrat. Stála a vedla zjevně zábavný rozhovor se svou se sestřenicí Mary. Vyrazil odhodlaně směrem k nim.

   Cestou se snažil připravit si nějakou větu na pozdrav, ovšem jakmile se přiblížil, Joanna ho předběhla: "A, velitel klanu ničitelů slaměných panenek a mechových příbytků osobně." Mary se zachichotala a Liam se na okamžik ocitl v rozpacích. Překvapilo ho, že si jej pamatuje, je to už přeci jen několik let, co se viděli naposled. A zároveň ho rozhodilo, že si vzpomíná zrovna na to, jak jim s ostatními chlapci ničily panenky. Rychle se však vzpamatoval a odpověděl: "Dámy, opravdu mě velmi mrzí, že jsme vás tak poznamenali. Je mi líto vašich ztrát. Kdybychom to tehdy tušili...tak...tak bychom se zachovali naprosto stejně, protože jsme zkrátka byli zlomyslní lotrové." Mary se opět začala smát, viditelně posilněna whiskey. Joanna se lehce pousmála, a její oči zasvítily. Pootevřela pusu, zdálo se, že chce něco říct, ovšem Mary byla rychlejší: "Omluvám se, měla jsem možná trochu více pití. Dlouho jsme se neviděli, Liame! Nejprve jsem tě ani nemohla poznat, dokud mě Joanna nezasvětila," řekla. Smála se od ucha k uchu, a možná to měla na svědomí whiskey, ale Maryiny oči doslova plály žádostí o jeho pozornost. Což ho zaprvé stavělo do zvláštní pozice a zadruhé to mohlo znemožnit promluvit si s Joannou o samotě.  

   "Víš," začala mírně nesměle Joanna "zrovna jsme si s Mary zkoušely vybavit, koho si pamatujeme z dětství a hádaly jsme, kdo je kdo, než jsi přišel. Většinu z vás jsme naposledy viděly jako malé holky." Liam se pousmál a než cokoli řekl, Mary stačila navázat: " - Ano, přesně tak! Ve většině případů jste se proměnili úplně k nepoznání! A to myslím v tom nejlepším slova smyslu!" dodala, zatímco ho doslova hypnotizovala pohledem. Začala být poněkud přímočará a to se mu nelíbilo. Měl pocit, že by s ním Joanna ráda konverzovala, ovšem v přítomnosti Mary, která je přerušuje a celkem zjevně Liamovi projevuje svou náklonnost to není úplně snadné. Měl dvě možnosti, jak se jí zbavit. Buď očividně zalichotí Joanně a bude doufat, že si Mary uvědomí, jakým směrem se ubírají jeho sympatie, nebo odvětí něco hanlivého, ona se urazí a odejde.

Ani jedna z variant se mu příliš nelíbila.

"To já naopak Joannu poznal hned. Pamatuji si z dětství moc dobře ty šaty, patřily tvé matce," začal opatrně. To, že v nich vypadá líp, než kterákoli jiná žena v síni si nechal pro sebe. I tento mírný kompliment však vzbudil v Mary jistou pozornost. Pochopila, o co tu kráčí, ovšem místo toho, aby vyklidila prostor, rozhodla se soupeřit: "Ano, nosívala je teta, ovšem kdybych Joanně nepomohla je přešít, vypadaly by naprosto směšně."

   Joanna byla trochu zaskočena tak útočnou větou, ovšem udržela své pocity na uzdě: "Ano to je pravda, Mary mi hodně pomohla. Víš moc dobře, že nemám vlohy jako moje matka a daleko více času jsem trávila na koních a pobíháním po lese, než s jehlou v ruce." Liam se pousmál a přikývl. To věděl velmi dobře. Joanna už jako malá vynikala v jízdě na koni nad ostatními. Bylo období, kdy se spolu bavili tím, že ujížděli ostatním a sami se toulali po okolí. Byli si tehdy velmi blízcí.  

Mary si pomalu začala připadat navíc. Na okamžik přemýšlela zkusit ještě nějakým způsobem získat Liamovu pozornost, ale nakonec se rozhodla vyklidit prostor. "Omluvte mě, ale zdá se mi, že jsem zahlédla Margaret Dunnovou a ráda bych ji pozdravila," pronesla a pomalým krokem se přesunula k vysoké světlovlasé ženě. Na chvíli nastalo ticho. Liam pozoroval, jak se Joanna drží oběma rukama poháru, zatímco její prsty nervózně kmitají. Přišlo mu, jako by od jejich posledního setkání uběhlo jen pár dní. Stále v ní viděl spřízněnou duši, tu dívku, se kterou bloudili po lesích a vyprávěli si staré pověsti.  

 "Myslela jsem, že neodejde," začala Joanna. "Je milá, ale když to přežene s whisky, málokdo má šanci dostat se ke slovu," odpověděl Liam. Oba se zasmáli. "Něco ti ukážu," prohodila najednou a její oči zažehly jiskry. Začala prohmatávat záhyby sukně, a když skončila, rozevřela dlaň. Uprostřed ležel malý hladký bílý kamínek. Mohl být velký zhruba jako ořech. Měl zvláštní matné odlesky. Byl jedinečný a skromně, zato opojně krásný. Vzal jej do ruky 

  Liam ten oblázek velmi dobře znal. Kdysi ho pro Joannu lovil z potoka. Potok byl prudší, než čekal a společně s kluzkými kameny zapříčinil to, že spadl a poranil se. Joanna mu však pomohla dostat se ven a ošetřila ho. Stalo se to před lety a Liama proto překvapilo, že ho Joanna pořád nosí při sobě. Může to znamenat, že k němu chová sympatie?  

   "Nedoufal jsem, že ten kámen ještě kdy uvidím nebo dokonce budu držet v ruce,"začal. "Těší mě, že jsem se tenkrát málem nezmrzačil zbytečně," dodal žertovně. Joanna se zasmála a vzala si kámen zpět. "Měl ses tenkrát praštit raději do té své palice, možná by se tam rozsvítilo," řekla. Oba se rozesmáli.

  V ten moment si to uvědomil. Že nemůže dopustit, aby si vzala Matthewa. Aby si vzala kohokoli jiného, než je on.  

 II.

Teď, když Joannu držel jako svou manželku, mísily se v něm pocity úlevy i nervozity z toho, co přijde. Očekával hněv obou rodin a především Matthewa, který by ho mohl vyzvat na souboj. Zároveň se však cítil připraven nést jakýkoli trest za to, že může být Joanna jeho. Těžko říct, jestli počítali s následky už v momentě, kdy plánovali útěk, nebo když odříkávali slib před knězem. Oběma jim bylo alespoň částečnou útěchou to, že se nejprve snažili jednat se svými rodinami čestně a spravit je o svém záměru. Samozřejmě marně. Joannin otec nebyl nakloněn žádným kompromisům a byl přesvědčen, že Matthew Cameron je nejlepší (a tím pádem i jediná) volba. Matthew si byl přízně Joannina otce vědom a Liamovi se vysmíval. V podstatě mu řekl, ať se s ní klidně ožení, když se mu to povede. Ovšem nepočítal s tím, že se tak opravdu stane.  

 Liam vnímal, jak Joanna tiše oddychuje. Její hlava, kterou měl opřenou o rameno, pozvolna těžkla. Usínala. On sám se snažil únavě vzdorovat, ačkoli se cítil velmi vyčerpaný. Kvůli tomu, aby bez pozorování utekli a včas dojeli na smluvené místo spali za poslední dva dny sotva pár hodin. Teď nastal první moment, kdy se mohli zastavit a vydechnout. Jak rytmus jejího dechu postupně zpomaloval, bylo pro něj těžší a těžší udržet se vzhůru. Před očima se mu míhaly střípky událostí z posledních dní. Napjaté vyčkávání a obavy, že někdo uvidí Joannu utíkat a prozradí je. Noční jízda lesem. Moment, kdy ji viděl přicházet k oltáři ve svatebních šatech. Jeden výjev střídal druhý až pozvolna začaly splývat. Usnul. Zdál se mu zvláštní sen. Ležel uprostřed pláně. Díval se na nebe, přes které křižovali ptáci. Jeden z nich ho obzvlášť zaujal. Byl o dost větší a úplně jiný, než ostatní. Pomalu přelétl napříč obzorem až usedl kdesi v dáli. Pozoroval jeho siluetu, která se blížila směrem k němu. Čím byla blíž, tím více byl schopen rozeznat, že se nejedná o siluetu ptáka, ale člověka. V momentě, kdy ta osoba byla u něj, zastavila se, přičemž svým tělem zakryla paprsky zapadajícího slunce. Po nějaké chvíli si uvědomil, že se mu to nezdá a někdo nad ním skutečně stojí. Úplně ho probudil až drobný kopanec. 

 "Vstávej," zasípal mužský hlas, ve kterém rozpoznal svého přítele Archieho. "Starej McLean zuří, ale jak toho dědka znám, nevydrží mu to na dlouho," zakřenil se. "Horší to bude s Matthewem. Měl by ses vydat co nejdřív nazpátek a urovnat to." Liam vstal. Jeho pohyb probudil Joannu. Když uviděla Archieho, hned jí bylo jasné, o co kráčí. "Co otec?" zeptala se. "Běsní vzteky," odpověděl Archie "ale vsadím se, že ho to brzy přejde. Vždycky rychle vyměkne. A jestli ne hned, tak až bude chovat vnouče," zachichotal se. I Joanna se pousmála. "Větší práci vám dá Matthew," dodal Archie. "Pýcha toho bastarda sahá až do nebes." Odplivl si. "Nikdy jsem ho neměl rád," ušklíbl se. "Chce tě zabít," začal po chvíli směrem k Liamovi "ale je tak vožralej, že pochybuju, že by zvládnul vstát ze židle. O Joanně všude rozkřikuje věci, který byste snad ani neměli slyšet," dodal a podíval se na ni. Zašklebila se a vzdorovitě řekla: "Nezajímá mě, co o mě kdejakej ožrala vykládá. Raději nám pověz, kde jsou koně, ať se dáme na cestu a máme to co nejrychleji za sebou." Archie se uchechtl a pokynul hlavou. "Rozumná řeč. Pojďte, odvedu vás." S tímto spolu vyrazili napříč planinou. Archie se je snažil rozptýlit vtipkováním. Liam s Joannou však byli zamlklí. Částečně se soustředili na to, co přijde, ale zároveň si ještě přáli zůstat tam, kde byli před chvílí. Pod suchým zohýbaným stromem u skály. Liam viděl, jak se Joanna za tím místem ohlíží. Nijak to nekomentoval a dělal, že si toho nevšiml. Jen ji po očku sledoval a mezitím odpovídal Archiemu na jeho dobíravé řeči. Když strom i skála zmizely za obzorem, Joanna jakoby ožila. "Myslím si, že pokud Matthew nasává tak, jak popisuješ, nebude si zítra vůbec nic pamatovat," přerušila Archieho barvité líčení. Ten se zachichotal. Liam byl překvapen. Myslel si, že se Joanna na jejich debatu nijak nesoustředí a její důvtipná průpovídka ho pobavila.  Podpořila v něm odhodlání.

   Usmál se a přidal do kroku.