Cizinka ve svém domě aneb Všechno je jinak

Nechci být otravná a donekonečna omýlat, jak se po necelých dvou měsících v Kolíně nad Rýnem nemůžu zajet do svého starého režimu, ale... no zkrátka nemůžu.

Všechno je totiž jinak.

Pomiňme pocity a zaměřme se na běžné věci.  

Hrnce, pokličky a pánve se po dobu mé nepřítomnosti uspořádaly do systému, o kterém jsem doteď neměla ponětí, že existuje, natož, že je proveditelný. Tím myslím, že spolu mohou vzájemně koexistovat v jedné polici.
No napadlo by vás někdy, že nerezový hrnec může ležet přikrytý pokličkou vedle pánve, ve které je.... pozor... další hrnec (a v něm ještě jeden)? Bez toho, aniž by se vzájemně shodili, zničili, došlo k mezidruhovému křížení, předali si tělní tekutiny nebo se spustil řetězec vedoucí ke zkáze kuchyně, bytové jednotky a následně celého lidstva? 

Ne, jistěže nenapadlo. Mě také ne. Ale je to tak. 

Hrnec MŮŽE ležet vedle pánve a to dokonce ve velmi těsné blízkosti. Dalo by se v podstatě  říct "HNED vedle".

Ano. HNED VEDLE.  

Zdá se vám to málo? Dobře. Chápu. Zatím jsem totiž z celé sodomie vynechala plastovou mísu, cedník a skleněný zapékací pekáč.

Přesně tak. 

Hrnce a pánve byly jen pro začátek. To co se teď totiž odehrává v policích u mě v kuchyni není jen takové nevinné tulení pokličky s pánvičkou. Nene. Jsou to hotové nádobní (nebo nádobové?) ORGIE.

Pokaždé, když otevřu skříňku s nádobím na vaření, pociťuji tak silný příval...

Vděčnosti.

Ano. Jsem vděčná. Vděčná, že spolubydlení každý den posouvá hranice mé tolerance opět o kus dál. Dělá mě tak snesitelnějším (někdy dokonce i zcela snesitelným) člověkem.

A co vy?

Preferujete hrnce a pánvičky pěkně odděleně, nebo jste (mírní či úplní) nádobní sodomisté?