Cecile

 Cecile si předčítala řádky dopisu stále dokola již týden. Obsah znala za tu dobu sice již nazpaměť, ovšem přeříkávat si jej v hlavě není zdaleka takový zážitek, jako ho číst. Číst jej napsaný Nicolasovým úhledným písmem a představovat si ho, jak dopis píše. Jak sedí u řeky pod skalami, kam věděla, že rád chodí psát. Zamyšleně mhouří své modré oči s dlouhými tmavými řasami a pozoruje mraky. Pak chvíli krouží tužkou po papíře a tvoří ta nádherná slova, která teď ona s nadšením četla.  

  Cecile se do Nicolase zamilovala snad v momentě, kdy ho poprvé spatřila. Byl velmi pohledný a měl dostatečně romantickou duši, aby měl pochopení i pro tu Cecilinu. Znal všechny její oblíbené knihy i básně, ba co víc, psal dokonce své vlastní, které byly daleko krásnější. Přinejmenším v očích Cecile. Často vyrážel do okolní přírody malovat tamější krajinu a občas býval zván k lidem ze dvora, aby jim vyhotovil portrét.

  Ve společnosti byl Nicolas díky svému talentu momentální senzací, a tak nebyl problém ho potkat. Cecilina matka s tetou se totiž ve snaze získat pro ni vhodnou partii postaraly, aby nevynechala jedinou událost. Nejspíš by nesdílely její nadšení pro Nicolase, jejich představě odpovídal spíše nějaký hrabě s velkým jměním. To ale Cecile nijak neodradilo.

  Moc dobře o sobě věděla, že je snílek a nechá se snadno unést. Pořád jí uvnitř hlodala nejistota, že Nicolasova slova nejsou zcela upřímná, a ona to nedokáže přes své romantické představy a nadšení rozpoznat. Postrádala někoho, kdo by ji ušetřil případného zklamání a vtáhl ji do reality. Chyběla ji její sestřenice Madeleine, která byla Cecile oporou od dětství, držela ji při zemi a chránila v podstatě před ní samotnou. Jedině ona mohla Cecile důvěrně poradit.

  Když Cecile psala Madeleine a žádala ji, aby ji přijela navštívit, bála se, že odmítne. Od jejího odjezdu na panství vikomta de Chagnac se neviděly. Madeleinin odchod byl něco, s čím se Cecile velmi těžko vyrovnávala. Vyměnily si sice několik dopisů, ale Cecile poznala, že Madeleine v nich nepíše dostatečně upřímně, v podstatě jen krouží po povrchu a není zdaleka tak důvěrná, jako bývala.

Cecile však dostala obratem odpověď. Madeleine napsala, že přijede hned pozítří a zdrží se na 3 dny. Zpráva byla sice stručná, ale bylo poznat, že se na ni Madeleine těší a nejedná se pouze o zdvořilostní fráze.