Aida z Království Lóreain

Je chladno. Nepříjemné a mokré. Slunce tlumeně svítí skrz mraky. Mraky, ze kterých začíná opatrně padat první letošní sníh pozvolna pokrývající stromy a střechy zámku. Tehdy, když Aida slíbila stařešinům ze zámku a princi Tionovi z vedlejší země, že jim svůj konečný verdikt ohledně navrhovaného sňatku sdělí v den, kdy napadne první sníh, netušila, že tento okamžik přijde tak rychle.

Dnes však na své rozhodnutí není o nic připravenější. Pokud si odmítne prince vzít, riskuje, že upadne v nemilost, jelikož jakožto královna regentka není podle zvyklostí své země Lóreain vnímána jako plnohodnotná panovnice. Mohly by nastat nepokoje u dvora a postupně i v celém království. Země prince Tiona navíc skvěle prosperuje a Lóreain by tak tímto spojením mohl mnohé získat. Pokud však na svatbu přistoupí, bude muset navždy vymazat ze svého srdce "JEHO". Zapomenout. A to je věc, která ji děsí mnohem více, než nenávist všech poddaných Lóreainu.

K Evanovi, synovi královského lovčího, vzhlížela odmala. Jelikož byl pouze o půl roku starší, než její bratr, často mu byl společníkem při dětských hrách a později i při honech a výpravách. Vždy byl daleko mrštnější než princ Déran, obratnější při jízdě na koni, a také nejlepší lučištník z celého království. Díky přátelství s princem měl, narozdíl od ostatních mužů podobného postavení, možnost naučit se číst a psát. Když čas od času doprovázel Aidu na jejích vyjížďkách, měli tak o čem hovořit, a to se jí zamlouvalo. Snažila se svému zájmu o Evana nepodléhat, ovšem marně.

V den, kdy zemřeli král s královnou se celý Lóreain převrátil naruby. Prince Dérana jejich smrt hluboce zasáhla. Na čas se okolnímu světu zcela uzavřel. Začal pročítat staré spisy a nevycházel ven z královské knihovny. Jednoho dne povolal Evana k sobě a sdělil mu plán, nad kterým celé ty měsíce usilovně přemýšlel. Rozhodl se sestavit družinu a vyjet hledat pramen živé vody, zázračné léčivé tekutiny, která dokáže zahojit rány a zabránit nemocem. On by pak jakožto nastávající král nemusel zemřít předčasně jako jeho rodiče a neuvrhl by tak království do smutku a nejistoty. Evan sice nebyl o tomto plánu velmi přesvědčený, ale z oddanosti k příteli i ke království se rozhodl jej podpořit a pomohl Déranovi družinu sestavit. 

 Večer předtím, než vyjeli, však musel ještě něco udělat. Nemohl to odkládat. Musel jí to říct. Musel jí říct, že ji miluje. Dlouho se svým citům bránil, protože je princezna a on jen syn lovčího. Ale nedokázal to dále skrývat, tím méně, že si byl jistý jejím opětovaným zalíbením pro něj. Našel ji přesně tam, kde vždy - v zahradě, jejím nejoblíbenějším místě z celého zámku. Vypadala, jakoby na něj čekala. Tam jí vše řekl. Slíbil jí, že prince Dérana v bezpečí dovede zpět domů, aby se stal králem a oni dva se mohli v ústranní vzít. Tiše mlčela a přikyvovala. Pak ho na rozloučenou políbila, a to bylo naposled, kdy ho spatřila.

Teď, v té samé zahradě, Aida napjatě vyčkává. Jsou to dva dny, co obdržela zprávu, že hranice království překročil muž ve velmi zbědovaném stavu. Muž, který tvrdí, že je z princovy výpravy. Před několika měsíci se jí doneslo, že družinu jejího bratra napadlo vojsko loupežného krále Morida. Většina mužů byla pobita. Ti, co přežili, včetně Dérana a Evana, byli zajati. Podařilo se jim utéci, ovšem nyní jsou nezvěstní. 

To, že neměla žádné další zprávy ji vrhalo do nejistoty, zároveň však pořád měla naději, že mohou být někde naživu. Doufala, že příchozí muž přinese nové informace o tom, kde je Evan i její bratr. A ve skrytu duše si přála, aby to byl přímo jeden z nich.